Na startu ČP mužů

V přípravě na vrchol silničářské sezóny,  mistrovství ČR silniční cyklistice, které se koná v Příbrami (2. – 6. 8.2011) má další „pracovní“ týden za sebou. Po pondělním vyjetí na 55 km, následoval úterní tempový trénink sólo a ve skupině na 130 km. Ve středu pak nejprve 120 km základní výtrvalosti a odpoledne závodních 55 km na Lopatárně, kde již tradičně skončil těsně pod stupni na 4. místě až v závěrečném spůrtu juniorů. Potřebný bod na průjezdu by mu tentokrát vynesl vítězství a byl k němu blízko zejména při opakovaném odskočením s panem Milanem Kadlecem. Ve čtvrtek pak 90 km projet část trati Ostrovské stovky a v pátek kompenzačních 55 km ze školy a do školy. To již opatrně a jen na roztočení nohou. V sobotu Vaška totiž čekal premiérový start v závodě Českého poháru mužů Elite, kde mohl startovat ještě jako junior po vyřízení potřebné administrativy s ČSC, SCM, trenéry a lékaři (a tímto ještě jednou děkuje p. MUDr. Fišerovi).

Vašek v 6-ti členné skupině v pokusu o únik

Na trať 3. dílu, který se jel na 11. okruhů Senec – Druztová – Dolany – Zruč se postavilo 80 závodníků (peloton ve 4. okruhu ve stoupání na prémii). Pro Vaška byl jasný cíl: dokončit. Nicméně jel aktivně, nebál se „velkých kluků“ a v průběhu závodu se dostal s dalšími 5-ti jezdci (Jakub Svoboda, Václav Hlaváč….) do úniku, který odolával rychle jedoucímu pelotonu cca. 20 km. Přestože zvláště poslední kola byla na morál a z hlavního balíku se naustále nastupovalo (nebo naopak odpadalo), tak Vašek proťal po 165 km cílovou pásku na 30. místě s rychlostním průměrem přes 40 km/hod. Vyhrál Klabouch z Nutrixxonu před Okrouhlickým ze Sparty a Bambulou z Budvaru.

V neděli pak čekaly další domácí závodní kilometry v Ostrově na O100. Přestože euforie jezdců TBB byla po Medice veliká, na start se nakonec s Vaškem postavil jen Radek Fiši a ten ke vší smůle hned po startu roznýtoval řetěz, takže na týmovou taktiku nedošlo. Závod byl rozhodnut již poměrně brzo když po stoupání na Fojtov ujel Vašek s největším favoritem Fábou, který ho pak „nechal“ u viaduktu v Plazivci o dojel si tak sólově a očekávaně pro prémie i celkové vítězství, stejně jako Vašek pro stříbro.

Celkově to Vaškovi za týden dalo 770 km, z toho 315 km závodních.

Nedělní závod se bohužel Vaškovi závod nevyvedl. Dojel 10. a v nominaci na ZMJ tak figuruje pouze jako 1. náhradník. Zhruba v polovině se peloton definitvně rozdrobil. Vepředu 4 členná skupina Nipl, Černý, Zechmeister a reprezentant Kazachstánu a za ní 7-mi členná s Vaškem.  Závodu dominoval Vojta Nipl a nahradí tak Vaška v reprezentačním družstvu.

Pro Vaška to bylo velké zklamání. Účast na nejprestižnějším juniorském etapáku by pro něj byla vrcholem snažení a scházel opravdu malý krůček.  Ke vší smůle, ještě na rozbité trati nabořil přední karbonový ráfek.

Závodu v Třebušíně se také účastnil Pavel Kodl v kategorii elite. Nebyl to sice ČP, avšak až na pražskou Duklu se účastnily nejlepší české týmy: Whirlpool, Sparta, Kolokrám, Favorit. Od prvních okruhů se pole dělilo a Pavel po bojovném výkonu dojel cca. do 20 místa v malé skupině s Michalem Šupolem. Závod vyhrál mistr republiky Benčík.

Můj první cyklokros byl tedy v Plzni na trati Světového poháru. Mechaniky mi dělali Pavlík Kodl a Martin Imra. Trať byla celkem suchá a jezdivá. Vždycky jsem si říkal, že 40 minut zátěže nic není, ale po 25 minutách jsem nemohl otočit nohama. Doposud jsem považoval za nejtěžší kritéria, kros je ale kriterium na druhou. Ve třetím kole se mi povolilo přední kolo, ale bylo to daleko od depa, tak jsem si s tím poradil sám a druhé kolo jsem ani nepotřeboval. Cyklokros je opravdu jiná zátěž než silnice a pan Chrobák to charakterizuje jednoduše: „Cyklokros je o 300 nástupech“. A je to tak výjezd z každé točky či výjezd znamená nástup ze sedla. Do toho pak schody, výběhy a umělé překážky. To bylo pro mne nejhorší i na plzeňské trati: schody a následný výjezd – ten mi dal opravdu zabrat. Nakonec z toho bylo 19. místo.

Po Plzni následoval Tábor, kde se jel minulý rok mistrák světa. Na řazení na startovní čáru vyvolávají rozhodčí dle aktuálního pořadí v poháru a mě vyvolávali mezi posledními. Start byl na oválu připomínajícím Lopatárnu a hned při nájezdu do terénu spadlo asi 10 lidí a zablokovali celou trať, tak nezbylo než počkat až se seberou. Trať nebyla moc technická, ale seděla mi míň než v Plzni – nejhorší byly schody a překážky, po kterých se naskakovalo na kolo do kopce a než jsem naskočil a zacvak, už jsem stál na místě a musel se rozjíždět z nuly. Dokončil jsem na 25. místě, takže oproti Plzni zhoršení.

Další cyklokrosový víkend jsem strávil na ČP Kutné Hoře a na Masters v Praze. Kutná Hora byl asi můj nejlepší cyklokros. Trať byla těžká a bylo tu několik výběhů, z nichž jeden byl dost prudký, tak jsem ho běhal více méně po čtyřech. Na to, že byla polovina listopadu, bylo dost horko a skoro , a protože se cyklokros jezdí bez pití, měl jsem poslední dvě kola hroznou žízeň a dost mi docházelo. A to taky i díky tomu, že jsem se celý závod přetahoval – nakonec úspěšně – s dalším čistokrevným silničářem a juniorským reprezentantem Tomášem Zechmeisterem z brněnského Favoritu. Bylo z toho 17. místo a to je nejlepší co jsem tuhle sezónu zajel v ČP. Druhý den v Praze na věřejném závodě, byla trať jednodušší – dlouhé roviny a jen jeden výběh. Jediné co mě před startem trochu znervóznilo, byl pád Víti Hanuše na „bikrosových boulích“ po které ho odvezli do nemocnice. Dvě minuty po nás startovali M40, takže jsme se s tátou potkali na trati, když jsem ho o kolo předjížděl ;-D. Největší strach jsem měl z Šulcíka, kterého trénuje v Ostrově nově VíŤa, ale nakonec jsem ho porazil a byl v první pětce.

Další ToiToi Cup – ČP byl v Kolíně a v neděli potom cyklokros v Dohlau. V Kolíně byla hodně technická a hlavně písčitá trať. Ve druhém kole se mi v písčitém sjezdu zapíchlo přední kolo a šel jsem přes řidítka podobně jako Pfingsten s Nesvatbou v závodě eliťáku.  Z toho pádu mi začala drhout zadní brzda, bohužel jsem neměl rezervu, tak jsem to musel dojet na tomhle kole. Skončil jsem na 23. místě a pocitově to byl ten nejhorší závod. V Dohlau jsem si trochu spravil chuť, sice jsem hned v prvním kole zakopl o překážku a složil se do bláta, ale vyměnil jsem kolo a pokračoval dál v předjíždění němců. Nakonec jsem byl desátej, ale přede mnou byli jen tři Němci, zbytek byli Češi. Na německé poháry pořadatelé nechtějí Čechy pouštět, protože jim tam všechno vyhrajou :-D a vítěz dostává 150 euro a to je oproti ČR docela rozdíl (vítěz bere 1000).

Posledním závodem a zároveň vyvrcholením mého krosového snažení mělo být MČR v Mnichově Hradišti. Nebylo.  Na trati byl sníh smíchaný s bahnem, dva těžké sjezdy a rozbahněná louka. Speciálně na mistrák jsme koupili dva páry galuskových kol a galusky Challenge Griffo 32 a Tufo Flexus Primus 32 – oboje jsou to šipky. Bohužel lajdácka práce mého „mechanika“ :-) a špatné nalepení zadní gulusky způsobila, že po startu v nájezdu do terénu jsem jí slíknul. Musel tak běžet celou louku do depa, nic horšího psychicky i fyzicky mě nemohlo potkat. Když jsem se tam dostal, na posledního jezdce jsem ztrácel tak 200 metrů. Ve zbytku závodu jsem pár lidí sjel a skončil 26., ale celkově to bylo velké zklamání.

Byla to moje poslední juniorská crossová sezóna a příští rok uvidím, jak se závodí v eliťácích. Považuji se sice za silničáře, ale cyklokros je skvělá forma přípravy a určitě by si ho měl vyzkoušet každý, kdo to s cyklistikou myslí alespoň trochu vážně.

A nakonec pár poznámek mechanika:

- Nalepení galusky se opravdu nepovedlo. Přestože Chemoprén byl na celé ploše galusky i ráfku, vrstva byla tak slabá, že se oba různorodé materiály nespojily. Takže poslední a nejdůležitější závod se totálně nepovedl. Avšak cíl není závod, ale cesta k němu.

- Trenér SCM Louny Milan Chrobák je kapacita a osobnost. Po každém tréninku pod jeho vedením má jezdec pocit, že se zase o dost zlepšil.

- Věřím v sílu „balíku“ a když mládež Budvaru může trénovat s Káškem nebo Bambulou, nemůže se pak nikdo divit, že vyhrajou všechny kategorie na MČR. Tak nezapomeňte na naše úterky, středy a čtvrtky.

- Lounského Vojtu Nipla považujeme s Vaškem za kandidáta „bendy“ na blížícím se mistráku světa. Absolvovali jsme s ním několik tréninků a je to pan Jezdec. Technika, rychlost, výbušnost, zaujetí a nasazení při každé činnosti … radost se podívat.  Je však  “materiálový raubíř“ jako kupříkladu náš Fiši. Všechny závody si to rozdával s Jakubem Skálou z Budvaru a když neměl technický problém tak ho většinou dal. Evropský mistrák nevyhrál kvůli vytrženýmu kufru. Takže snad ho nepotká roznejtovaný řetěz, ulomená řadící páčka, utrženej kufr, apod. v Německu v St. Wendelu na MS. Moc mu to přejeme.

[View with PicLens]

Start do krosové sezóny

jsem si odbyl v Plzni na trati světového poháru.

Další víkend na memoriáluˇRadomíra Šimůnka

v Táboře, kde došlo k hromadnému pádu v nájezdu do terénu

a pole se hned pěkně roztáhlo.

Další sobota a ToiToi v Kutné Hoře

a neděle v praze na veřejném závodě. Starty mi tedy obecně moc nešly.

Po dalším ToiToi Cupu v Kolíně a německém poháru v Dohlau pak přišel mistrák republiky

v M.Hradišti kam jsme jeli s Fialam.

Po ubytování rovnou na trasu, kde už pracovala většina teamů.

Tady kamarád z SCM Louny "Láca" v rychlém sjezdu.

Sjezdik zespodu.

Zmrzlý podklad a rýhy od galusek neustále hrozily pádem.

Sníh, led i bláto .... inu cyklokros.

S drobkem na nejrychlejším úseku. I tady to ale dost klouzalo.

Naopak nejpomalejší byl tento technický traverz

kde si málokdo včetně Járy Kulhavého alespoň nešlápnul.

Dobrý vzorek a správny tlak - "podtlak" pomohl k zakousnutí do podložky.

Počkáme na Niplíka a ten nám ukáže ideální stopu.

"Pro mne to bude rychlejší běhat"

říká Matěj Kočí.

Tak kde ten Niplík vězí?

V první levý točce je třeba držet stopu

co nejvýš

vědí všichni rideři lounského SCM-ka. V praxi to je ale težší.

Mýtus zbořen. I Miloš Fišera (muž v modrem v pozadí) v našich zeměpisných šířkách jezdí dluhasy.

Večer na poradu

s panem Chrobákem.

A před večeří ještě hodina na rozjetí.

Materiál připraven.

Na Spešlu budou italské galusky Challenge, na dvojce Cubečku budou Tufa a jako rezervy pláště Conti.

V pokoji n´pro dva závodníky, 2 mechaniky a materiál nebylo věru místa nazbyt.

Sprška a pak rychle spát ať je na zítra síla na ty d.... :-)

A to už je ráno.

Do čerstvého sněhu padá drobný déšť

a trať se každým průjezdem trochu mění.

Po průzkumu

nastavit provozní teplotu.

Kadeti a tedy Fiky startují dříve.

Číslo 8 - aktuální pořadí v ČP.

A zde už na startu

před řazením kadetů.

Dvě minuty před kadety startují ženy taktéž na 30 min

včetně Kateřiny Nash.

První řada kadetů.

Do terénu vlítnul v čele Budvarák Ťoupalík a vydržel tam až do konce.

Mezitím na rozjezdu březovák.

A po dojezdu kadetů

startovali junioři.

Špatná práce mechanika, odlepení galusky, běh do depa půl okruhu s kolem na zádech.

a v první půlce než jsem někoho dojel bojoval hlavně sám se sebou.

Nakonec vyhrál Skála, ale jestlipak nám ten Niplík vyhraje ten světovej mistrák v St. Wendelu?

Juniorský mistr Itálie Andrea Zordan v cíli v Solighettu

Pro připomenutí silniční tréninky pro kategorie kadeti a výš startují každé úterý v 17,00 hod, ve středu a ve čtvrtek v 16,00 hod od kruháče u sokolovské polikliniky.  Jsou otevřeny nejen pro členy CK TBB, ale pro všechny kteří vědí, že cyklistika je i kolektivní sport a dokáží akceptovat rychlost skupiny.

Dosavadní účast není nijak velká a z teamu „modrých šípů“ TBB - se pravidelněji objevovali jen René, Bájo a Pavlík Kodl.  Z hostujících to byl Venca Walošek. Sporadicky přijel Tibor, Martin Imrich a Satupeka. Doufám, že s lepšícím se počasím bude účast hojnější a vzájemný posun a podpora výraznější. Zvláště pak, když na několik posledních švihů dorazili i kluci z Chebska a Karlovarska. Pochopili, že snadnější dosažení prahových výkonů, nácvik techniky ale hlavně zábava jsou to, proč chtějí jezdit a trénovat ve skupině. 

Úterním motivem švihu je rychlost a jezdíme tedy cca. 70 km s 5 – 7 intervaly délky 2 – 3 min. Například včera v sestavě Onty, Venca W., kadeti Martin Kubík a Pepa Blažek, já s mým Vaškem jsme jeli přes FL a Cheb.  Krátké úseky Šabiňák, Chotíkov –  Nebanice, Hněvín – Lesinka, k „Ypsilonce“ a krátké spůrty za FL k přejezdu za Komorní Hůrkou, na ceduli Kynšperk (od Nebanic) a L. Údolí. Následovalo vyjetí nad Lomnici. Celkem 80 km v 6-ti lidech a přestože mezi úseky se jela „krokáda“ průměr byl i s vyjetím skoro 33 km/hod.

Ve středu pokud není v Plzni Lopatárna jezdíme silovější intervaly 7 – 10 min ve 3 až 4-ech opakováních. Ideální je pro tento typ tréninku tras přes Loket, Doubí, Bečov, Krásno kde se dají kopce jezdit na „velkou“.

Čtvrtky pak už v pohodovějším, vytrvalostním tempu. Délka takového tréninku je odvislá od programu na víkend.

Těm pár jedincům co mají pocit, že takovéhle trénování je příliš živelné a nemá řád a že si budou jezdit podle svého či podle toho co jim někdo „napíše“ přeji, aby se našli ve výsledcích a včas vystřízlivěli. Vyjet 4x „Jindřichovák“ ohromí možná pár předčasných důchodců sedících odpoledne u facebooku, ale ne cyklistů.

Takže se těším hlavně na Tibora a Fišiho – s těmi má trénink tu správnou šťávu - že se vrátí, na Palinka že se vyzdraví a bude tahoun. Jsem rád, že  Ontyho zdravotní stav už je a dále bude  OK, že Immrišek po úspěšné maturitě začne pořádně trénovat. Těším se jak René s Bájem za to parkrát vezmou a na „hosty“ Vencu a Filipa, kadety Martina, Petra, Pepu, Kubu.  A doufám že účast obohatí i „bajkeři“ Tomkin, Hondza nebo Palinko st. či Tomsík.

Silničních závodů v kraji sice mnoho není  (a škoda nekonání Medicy), ale ty co jsou, tak tam se vždy někdo z TBB objeví na bedně. V Kraslicích na tradiční časovce to byl René a Vašek si vyjel dres na mistráku SAL v časovce.

Pro Vaška byla odměnou účast na světovém poháru juniorů v Italském Solighettu.  Na startu tradičního závodu, kde mezi vítězi najdeme i Danila di Lucu,  bylo 197 juniorů z více než 40 týmu. Vašek na 35. km lehl a i přes snahu dostat se mezi mechaničáky do hlavního pole se nepodařilo a závod tak nedokončil.  Je nutné zkoušet a jezdit v tréninku úseky s rychlosti 50 km/hod, tak jako rozjiždí Tiby pověstnou „smaženici“ od Chebu k Ypsilonce.

Do cíle se dostalo pouze 60 jezdců. Trasu dlouhou 133,5 km zdolal vítěz - juniorský mistr Itálie Andrea Zordan –  za 3 hod 18 min., což je AVS 40,4 km/hod.  Z výběru „Nazionale Rep Ceca“ dokončil pouze Matěj Lasák. Mistr republiky v cyklokrosu Vojta Nipl ani Denis Rugovac se do cíle nedostali a byli odvoláni. 

Takže silnici zdar a jezděte na kole.

Příznivec „Modrých projektilů“ Uickey.

Trať jsme vyzkoušeli i s Robertem již před rokem a znovu si ji připoměli týden před závodem. Loni byl sníh letos se dalo jezdit i „krátký-krátký“. 

Rozjetí pod Dohledem odborníka

Po 3/4 hodince do naší modré kombinézky a na start. Start necela dvacítku juniorů a já byl jediným cizincem. S námi startovali i ženy Elite a tam zase byla jedinou neněmkou Helen Wyman z Velké Británie za kterou jsem se v průběhu závodu kousek vyvezl a musím říct, že jela zvláště v terénu výborně a nad moje možnosti.

Trať je na cyklokros celkem atypická. Hodně jezdivá, dlouhé rovinky, nijak velké převýšení a jezdec musí slézt z kola jen na 2 uměle vytvořených překážkách … které by jistě takový Mlýny skákal. Ztratí, které jsem měl možnost vyzkoušet (Louny, Podbořany, Plzeň) je Dohlauská jednoznačně nejjednodušší.

Nájezd do hrbku

A v hrbku

I silnice je celkem dost a na zpevněné cestě to odsejpá. Celý závod jsem jel na „velkou“ tj. 44-ku.

Na konci travnate drncavé rovinky

...zakončené točkou... a zase rovinka podel depa

Asfaltových pasáží jsem si vyloženě užíval. Tu správnou cyklokrosařskou techniku nemám ještě zažitou. Rychlý a plynulý průjezd zatáčkou je stejně důležitý jako fyzická kondice.

Na konci cílové rovinky za Helen Wyman z Englandu

Počasí bylo parádní a mechanici v depu a jejich partnerky „Wapky“ neměli moc práce.

Chvilku jsem se za ní vyvezl

Cyklokros je hodně o nástupech, za každou zatáčkou je třeba zvednout zadek a zašpůrtovat. To sice není má parketa – mám rád stoupání, čím delší tím lepší – ale nejlepší trénink je závod.

S těmito geršáky jsem bojoval většinu závodu

Od začátku jsem se pohyboval za hranicí první desítky a o „topten“ bojoval s dvěma ridery. Před závodem jsem zaslechl, že jsou i prizemoney připraveny nejen pro jezdce na bedně a tak jsem se do nich chtěl vmáčknout. 

V této šikaně se mi to dost smekalo - přehuštěné pneu.

Na rovinkách jsem jim ujížděl avšak v technických pasážích mě ti dva sjížděli. Zdálo se mi, že to bylo tím, že jeli galusky a měli je méně natlakované a proto jim v zatáčkách více drželi.

 

Sjezdík ke hřišti

Brácha mi zajišťoval depo a číhal kdybych potřeboval vyměnit kola.

Fratello Tomaso

Zábavná byla pasáž s umělými překážkami. Sesednout, přeskočit a skočit na kolo je také cylkem umění a mě jako silničáře tohle vždycky lehce rozhodilo.

Jako na velké pardubické STEEPLECHASE

a zase rychle zpátky naskočit do sedla mého oře

V cyklokrosu není odpočinková fáze. Nohy jsou stále v tahu.

Za tornantou nastoupit

makat a do vyjezdu ještě přidat

Pro Dohlau a místní region je tento závod celkem významný a podel trati je dost fotografů

V objektivu paparazzi

a fanoušků jako třeba tento týpek :-)

Skalní fans - cyklokrosový rowdies ... Udo?

Závod byl vypsán na 40 minut, což činilo 7 okruhů a tedy cca.21 kilometru. A utekly rychle.

Nájezd do posledního kola ... do desítky to nebude.

Do „topten“ to sice nebylo ale euráče byly připraveny pro prvních 15 a já byl 12-tý, takže jsem si s chutí došel do kanceláře závodu pro první výdělek v cizí měně, který činil plných 10 Eur. 8-)

a po zavodě odplavit kyselinu ze svalů

Po závodě lehce vyjet, vyťapat kyselost ze steheních svalů, „zamachrovat“ na Ondru Sýkoru a Péťu Fialu (kteří zabrali v kadetech jen  5 Eur), zkouknout jak lítají eliťáci, naložit matroš a dom. Byl to dnes celkem vydařený den. 

 

A tak jsme v neděli ráno po Chodovském MTB maratonu sbalili a vyrazili do kempu u Bormia. Takže poprvé jsme okusili Stelvio v autě, ve tmě a navíc ještě s akutním nedostatkem benzínu.

Pondělní ráno jsme se probudili do slunečného dne ….

[View with PicLens]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mortirolo bylo za námi a na cestě domů jsme museli překonat ještě jedno překážku jménem Gavia.

[View with PicLens]

 

 

 

 

 

 

 

V úterý jsme měli na programu Stelvio. Původně jsme chtěli udělat znovu asi 110 km okruh přes Švýcarsko, ale raději jsme si zapoměli ve stanu pasy a tak jeli z Bormia přímo ….

[View with PicLens]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na Stelviu krátky odpočinek a vychutnání panoramat. Na ledovcích spousta sněhu. Mimochodem Stelvio byla domovská tréninková destinace vynikajícího švédského sjezdaře Ingemara Stenmarka.

[View with PicLens]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve středu už se v Mendrisiu jela časovka žen a U23 a tak jsme se autem přesunuli podél Lago di Como a kousek a po stopách podzimní klasiky Kolem Lombardie asi 150 km jihozápadně …

[View with PicLens]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Večer jsme docela nesnadno hledali nějaký kemp na složení hlavy, no nakonec našli a těšili se na čtvrtek, který měl být ve znamení „Spartaka“ …

[View with PicLens]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I když v pátek celé odpoledne více či méně propršelo, dopoledne jsme si užili na trati nedělního mistrovského závodu a jeli např. s Boomem a Kroonem a dalšími z týmu „oranjes“, s belgánama v čele s Tomem Boonenem a Philipem Gilbertem, Tom Danielsonem, Samy Sanchezem a španěly, Nicolasem Rochem a dalšími. Byl to opravdu zážitek a tohle je možné zažít jen v cyklistice. Zakopat si před finále MS třeba Zidanem nebo Beckhamem nebo se rozbruslit s Jágrem je zcela nemožné. Škoda jen, že jsme Italy propasli a z našich potkali jen v protisměru „Háčuse“.

A pak přišla neděle a vyvrcholení cyklistické sezóny …

[View with PicLens]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mapy

Pondělní trasa přes Mortirolo a Gavii

Úterní passovačka přes Stelvio

5) Z českých týmů jeli jen Windoors Příbram a v popředí byl hlavně Martin Boubal (je vidět, že to je závoďák) a já fandil a řval hlavně slovákovi Bronišovi, kterého považuju za velkého borce (viz. loňský mistrák). Po třech antibiotikových procedurách však nebyl ve své kůži.
6) Zdálo se mi, že letos bylo trénujících česky hovořících part výrazně víc. Takže jsme jeli kousek tréninku s Forman Cycling team, se Zdendou Mlynářem a jeho Max Cursorem, juniory z Příbramy, Favoriťáky z Brna ….. .
7) Barevní „papoušci“ z wattsenglish.com letos dali přednost hotelu. Kde podle mne byly přednosti jen dvě: jídlo bylo připraveno a byli v centru cyklodění při etapáku. Jinak měli malé postele, malé pokoje, večeři až od 19-ti a cena výrazně vyšší.
8) Pan domácí Kotvaš je stále stejný: stejné tepláky, stejný svetr a bunda, stejně silné brýle a ani položka 7,50 Eur za noc nepodléhá inflaci. Takže se těším, že TBB bude příští rok zastoupen ještě početněji.
9) Cesta zejména tam byla leos o trochu dobrodružnější: v Alpách v noci padalo hrubě. Od Salzburgu to bylo i po dálnici na ujeté vrstvě sněhu, což s letními pneu nebylo buhvíco. Těšil jsem se vždy do tunelu a modlil se, že za tunelem už to musí být lepší. Ale až k Itálii nebylo a zdálo, že snad i dálnice uměle zasněžují. Ovšem Itálie nás za svítání už přivítala „suchou nohou“. A to je další změna: jelikož beszie slovinci zavedli dálniční známku za 35,- Eur jeli jsme na Udine a Terst. I když cesta z Terstu do Koperu byla s asi 3 opravami rozhodně, každému kdo jede na Istrii tuto variantu doporučuji. Ušetří minimálně 1000,- Kč. Takže ted po dálnici na Udine a Terst. V terstu sjet na Mugii, objet mys v podstatě po pobřeží, přes opuštěnou hranici do Slovinska a pak sjet doprava na odbočce do Bertoki.
Pozitivum bylo, že se mi za volantem vůbec nechtělo spát.
10) Vašek najel za těch 10 cca. o 200 km víc než loni, takže to vycházelo na necelých 110 km/den. A kratší tréninky než já měl jen dva: den odpočinku za 60 km a pak poslední den v pátek zase 60 km, kdy na něj ve velkém větru a za cukajícím Péťou Ontkem dolehla krize. Nejvíc sámoška najeli Bláža, Šupy a Fiši. Pro mne je přírodní úkaz David Mašek. S minimem zimního tréninku snad neměl slabou chvilku i když většinu času účinkoval s výše zmíněnými dělníky asfaltu.
Technické potíže letos byly, naštěstí dobře načasované: první den měl problémy Tibor, který s novým řetězem nemohl roztočit tu „pravou kubánskou smaženici“ © Svoboďák-Kolokrám a při „staccatu“ jeho kilometrářských nohou se ozývala střelba přezkakování řetězu přes pastorky. Problém vyřešil návštěvu v servisu účastníka v Giro d´Italia Bruna Buliče a zakoupení 3 ks zásadních pastorků značky Marcchissio. Mě 4.-tý den prasklo lanko od šaltru. Naštěstí při návratu 10 km před Porečí. Na posledním švihu jsem však zlomil řadící páčku k šaltru na Ergopoweru Sachs.Únava materiálu. Bylo to v Umagu a domů ještě 40 km proti větru. Naštěstí mi zustala vzadu 14-ka zařazená a tak na 53/14 a 39/14 dojel i když na mě byl Satu-peka vulgární. 8-)
12) Opět jsme vezli zbytečně moc jídla a jednu plnou krabici od banánů vezli zpět domu. Příště už opravdu minimum. Tím spíš, že v Poreči je nový Lidl a ještě jeden nový větší market chorvatského řetězce. Celkem jsem se držel v jídle zkrátka, avšak týden po návratu do čech jsem příjem nedokázal vůbec kontrolovat. Fiši nás bavil svým kuchařským neuměním. Zvláště pak výtvor: zbytek čočkové polívky a do ní nakrájené 2 cibule a palice česneku by mohl kandidovat na titul „Gastronomické peklo 2009“.

No, jinak nic nového. Sraz je ve středu 10.3.2010 ve 22,00 hod na benzínce Esso za Chebem (Sv. Kříž).