Svoboďák a Palinko vítězí na Slovensku

Po zkušenosti z MČR ve 24h. MTB se rozhodli Jirka Svoboda a Pavel Kodl pokračovat v seriálu 24h. závodů, který vyvrcholí začátkem září v Sokolově. Tentokráte zamířili k otevřenému mistrovství Slovenska.

Opět bojovali jako dvoučlenný tým. Ale tentokráte jim plány nepřekazila neutralizace závodu. Pravidelně se střídali po dvou 7.kilometrových okruzích. Od šestého okruhu se dostali do vedení a postupně jej strojovým tempem navyšovali. To strojové tempo je uvedeno cíleně, protože rozdíl mezi jednotlivý průjezdy byl minimální a to i mezi Jirkou a Pavlem. V půlce závodu měli již náskok 3 kol na soupeře v kategorii a 2 kol absolutně.

V posledních dvou hodinách toho už kluci měli zuby a v podstatě již nemuseli odjet ani jedno kolo, aby vyhráli svou kategorii. Jenže se ukázali jako bojovníci a i přes mocně dotahující čtyřčlenné družstvo udrželi i absolutní vítězství s úžasným nájezdem 507 km.

Jak to viděl Jirka

Měsíc utekl jako voda a už se zase balíme na další 24hod, tentokrát na Slovensko. Místo Martina nám doprovod dělala Kačka, která se o nás vzorně starala. Auto opět nabalené až po střechu a v pátek ve 2 ráno vyjíždíme z Aše na 700 km dlouhou cestu. V dopoledních hodinách přijíždíme do zázemí závodu a registrujeme a vyrážíme na túru do Malé Fatry, když už jsme tu, tak ať z výletu něco máme a protáhneme se po cestě.

V den závodu počasí vychází pro mě úžasně. Teploty se přibližují k 30 °C, to je počasí, které mám nejradši. Kodlík opět prohrál los o to, kdo bude startovat, takže na trať jako první vyráží on. Po dvou kolech mi předává na celkovém 3. místě, před ním jsou jen týmy čtveřic. Avšak mě, hned po pár metrech závodu, dojíždí jiný tým dvojic, předjíždí mě tempem, na které ani nechci reagovat, tak si dále jedu to své. První 4 hodiny se stále přetahujeme s druhým týmem o cenné vteřiny, ale po 4 hodinách již soupeři zpomalují a my si stále držíme stejné časy na kolo, takže se začínáme na čele osamostatňovat. Začala noc a zatím jsme byli oba docela v pohodě, což nás až překvapilo. V noci jsem měl pár problému s předním světlem, které občas zhaslo, kdy se mu zachtělo. Nejnepříjemnější to bylo v dlouhém hrbolatém sjezdu na poli, kde se jezdilo až 75 km/h a já tam měl najednou úplnou tmu. V noci se už začala projevovat délka závodu, nohy sice ještě sloužily, ale žaludek už odmítal cokoliv přijímat. Takže na mě při nějaké výměně dopadl hlaďák a zajel jsem svých pár nejpomalejších kol, ale nad ránem jsem se z toho zase otřepal a byl schopnej jezdit opět časy jako na začátku. Přes noc jsme se dostali do vedení i celkově mezi čtveřicemi, ale k ránu nám Kačka říká, že to asi zjistili a začínají nás sjíždět, že jezdí strašně rychlý časy. I když jsme už v naší kategorii měli první místo jasný, i kdybychom už neobjeli ani jeden okruh, tak jsme to nakonec ještě hecli a poslední 2 hodiny jezdili, co to šlo, abychom udrželi celkové vítězství, což se nám nakonec o pár minut povedlo.

Závod nám vyšel bez defektu, za což jsme štastní, protože trať nebyla zrovna nejlehčí. Za těch 24 hodin jsme každej vypili víc jak 20 litrů tekutin a sežrali toho jako za tejden. Po víkendu jsem měl o 5 kg méně, takže jako hubnoucí procedůru každému doporučuji.

Jak ti viděl Pavel

Po zkráceném závodě v Náchodě jsme se s Jirkou domluvili, že bychom si udělali výlet na Slovensko.

V pátek ráno mě tedy Jirka s Kačkou nabrali v Plzni a vyrazili jsme směr Žilina. V pátek jsme zvolili místo rozjetí pěknou procházku po místních kopečcích. Po návratu do kempu, kde byl start závodu, mě bolely pekleně nohy a Strava ukazovala, že jsme ušli 18 km.

Ráno start v 10:00. Opět jsem prohrál střižbu, takže jsem začínal. První kolo zaváděcí a pak už ostrý start.

Bylo hrozné vedro, takže jsem pořád pil a chodil tak často na záchod, až mě to štvalo. Do nějaké šesté hodiny večer to utíkalo celkem na pohodu, měli jsme celkem náskok, tak jsme se ani někam nehnali. V šest na mě přišla krize, kdy jsem zpomalil skoro o dvě minuty na kolo. Cítil jsem se hrozně, nohy vůbec nechtěly jet a tělo mi přišlo úplně vyšťavené. Říkal jsem si, že nevím, jak zvládnu zbytek závodu. Zpětně si myslím, že to bylo horkem. Pak se začalo ochlazovat a dostal jsem se z toho. Po zbytek závodu mě naštěstí žádná krize nepotkala. Blížila se noc a věděl jsem, že mě čeká tak pět střídání za úplné tmy. Měl jsem z toho trošku strach, protože jsem nikdy za úplné tmy nezávodil. Po první jízdě v noci jsem byl ale už úplně v klidu. Základ bylo dobré světlo, což jsem měl a šlo to v pohdoě. Ráno kolem šesté hodiny jsme měli náskok už asi čtyři kola, tak jsme si říkali, že to stačí už jen udržet. Já jsem někdy kolem osmé hodiny ráno zjistil, že jedeme o celkové první místo, tak jsme ještě s Jirkou zabojovali a udrželi ho až do konce.

Myslím, že takhle unavenej jsem po závodě ještě nikdy nebyl. Každopádně to ale stálo to za to a už se těšíme do Sokolova.

Fotky

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.