STRONG POWER
Československ
ý seriál 24 hodin MTB
Na startu v zahajovacím závodě seriálu a zároveň mistrovském závodě trojlístek našich barev, který si přivezl dvě druhá místa.
Zatímco Dana Kopecká se závodem tohoto typu již měla zkušenost a startovala sólo, Pavel Kodl s Jirkou Svobodou byli nováčci a soutěžili ve dvojicích. Přes samotnou náročnost závodu bylo největším soupeřem všech počasí – zima a déšť.
Zde jsou komentáře všech 3 našich závodníků:
Dáda: Startovali jsme za sucha,asi 8 st..Trať byla náročná celkem dost, prudký,dlouhý výjezdy i sjezdy(Svoboďák na svých 120km naměřil 3500m převýšení).Odpoledne začalo pršet(3/4 tratě jílovitý podklad, takze za deště příšerný),ochladilo se a poslední 2 kola ten den už jsem výjezdy a nejprudší sjezdy musela pěšky,jak to klouzalo.Taky jsem necítila ruce a nohy, takže jsem musela koukat,jestli mám prsty na brzdách,když jsem chtěla brzdit.Jsem asi v 18:30-19.hod.šla do spacáku,byla jsem zmrzlá a taky mi to přišlo už hodně nebezpečný,s tím že to za čas zas zkusím.Ale začalo chumelit a pořadatelé stopli závod do 6-ti ráno.To jsme zas vyjeli(ne že by se mi chtělo:-) ),trať pořád nic moc,ale postupně se dalo jezdit víc a víc. Nakonec jsem byla 2.v kat.19-39 i 2. v MČR(ženy nad 19 let)těsně před 3.,která měla stejný počet kol, ale já byla dřív v cíli.
Palinko: Mám za sebou první 24h. V pátek Jirka vyráží z Aše směr Vary-Plzeň-Náchod kde nás čeká MČR ve 24hodinovce. Ve varech nabírá Martina Řezáče kterého berem jako mechanika v Plzni mě a rázímě směr Náchod.
Po příjezdu na nás čeká už Dáda která zařídila chatku pro tři místo té pro dva co jsme měli mít. Rychle stavíme oddílový stan než nám někdo zabere luxusní flek. Večer si střiháme kdo zítra začíná. Bohužel prohrávám. Ráno venku je příjemných 10stupňů když se vydávam na start. Hned v prvnim zaváděcím kole za motorkou jsem naprosto zděšený protože mi přijde že jedem furt jenom do kopce. Snažím se držet plánu být někde v popředí, ale stojí mě to víc sil než jsem myslel. Po průjezdu prvního kola se rychle loučím s myšlenkou že budem následujích 24h závodit spíš budem rádi že to nějak objedem. Druhé kolo už jedu sám celkem na pohodu a předávam Jirkovi na druhém místě v týmech. Střídáme se po dvou kolech cca po 50min. Všechno je v pohodě jedeme na druhém místě se stejným počtem kol jako první tým. Sice náskok prvního týmu neustále narůstá ale říkáme si že je to dlouhé, tak nepanikaříme. Kolem šestnácté hodiny když je Jirka na trati se spouští očekávaný déšť. Já tedy beru další vrstvu navíc a pláštěnku na vrch. Jirka po jednom kole v dešti vypadá jak kdyby v něm jel celý den tak úplně nadšený nejsem že do toho vyjíždim. Po půl hodině se déšť mění ve slejvák kolo skoro nebrzdí ani neřádí, plný oči bahna. Říkam si že do toho snad ani Jirku do toho snad ani nechci poslat. Dojíždim své dvě kola a Jirka je připravený vyrazit. Po chvilce popisování jak to vypadá na trati si to Jirka rozmýšlí a jdem se schovat do chatky. Tam pouštíme přímotop na plno protože se s deštěm řádné ochladilo. Když se jdu kolem šestý podívat ven tak už tam jen neprší ale i sněží. Na trati už téměř nikdo není až na pár bláznů. Nakonec se pořadatelé rozhodli do šesté ráno přerušit závod což bylo myslim rozumné. Jdem spát s tim že jsme druhý a první tým vydržel jet o jedno kolo dýl. Ráno startuje Jirka a je nám jasné že za 4h nezvládneme předjet první tým. Jirka jde do toho po hlavně a zajíždí dost rychlej čas v prvních dvou kolech. Při předání štafety je zase solidně zaprasenej a varuje mě že to tam klouže jako prase. Ze sjezdů jedu rozumně,ale do kopců jedu svižně. Jezdíme kola pod půl hodiny co nikdo jiný nejezdí což znamená že by jsme mohli stihnout o jedno kolo víc než první tým. Bohužel budou v cíli dřív takže nám to stejnak na první místo nebude stačit ale chcem aspoň srovnat počet kol. Čož se nám nakonec podařilo spokojeně končíme na druhém místě. V cíli mi hodinky ukazujou 140km 3500m převýšení. Cestou domů se domlouváme že by jsme možná zkusili hecnout 24h ještě na Slovensku a pak ještě domácí v Sokolově tak uvidíme jak to dopadne. Chtěl bych ještě poděkovat Martinovi že se nám staral o kola a také TBB.
Svoboďák: V zimě jsme si s Kodlikem řekli, že by jsme letos zajeli nějakou 24hodinovku, když bude čas. Nakonec nám termínově vyšla hned první v Náchodě. Pak už nastal ten den D, cestou jsem posbíral kluky a nabalili jsme auto až po střechu. Předpověď počasí nevypadala vůbec dobře, takže jsme posbírali všechny teplý věcí co máme. Od startu jsme se drželi na druhém místě, tempo bylo vyšší než jsem čekal, ale nechtěli jsme chytit nějakou větší ztrátu na první dvojici, takže jsme jeli celou dobu v takovém sviznejsim maratonovem tempu. Odpoledne se začala naplňovat předpověď, přišel déšť a teplota začala padat k 0°C… Trať začala bejt mistama skoro nesjízdná, po pár kolech jsme usoudili, že dáme pauzu než přestane pršet, protoze nám začalo docházet suchý a čistý oblečení. A zahřát se v depu během toho co kroužil Kodlik, bylo skoro nemožný. 
A každý kolo stalo mnohem víc sil než za sucha. Říkali jsme si, že si aspoň odpočinem a o to víc pojedeme až přestane pršet. Nakonec byl závod prerušenej, což nám trochu zkazilo plany, ale byli jsme rádi, že do toho extrému nemusíme vylézat. Ráno jsme se zase vydali na trať a měli už jen 4 hodiny závodu, stihli jsme ještě sjet většinu ztráty na první tým, ale už to bohužel nevyšlo. Nakonec z toho bylo druhé místo, s čím jsme byli spokojení, na to že jsme jeli poprvé.
